ROZHOVOR: Václav Mrkvička – hodnotí mládež

Jak se daří mládeži v klubu SK Strakonice 1908? 

Sportovní manažer Václav Mrkvička v rozhovoru odhaluje nejen aktuální stav mládežnické základny, ale i výzvy, které stojí před klubem – od práce s nejmenšími dětmi v „školičce“ až po odchody talentů do vyšších soutěží. Jak klub podporuje své trenéry, jaké podmínky mají mladí hráči a jaká je budoucnost strakonické mládeže?

Jak byste zhodnotil aktuální stav mládežnické základny v klubu? Kolik dětí momentálně působí v jednotlivých kategoriích?

Když se bavíme o mládeži, tak se zaměřuji hlavně na její kvantitu a kvalitu. Nejde jen o výsledky, ty jsou samozřejmě důležité, ale pro nás je klíčové, aby děti zůstávaly v klubu. Nechceme, aby k nám děti přišly na chvíli a pak odešly s pocitem, že to tady není dobré. Naší prací je, abychom se postarali o každého hráče, ať už má jakýkoliv talent, a pomohli mu se zlepšovat. Naši trenéři to mají za úkol – brát všechny, kteří mají zájem, a pracovat s nimi.

Jak to tedy vypadá s počtem dětí v jednotlivých kategoriích?

V naší školičce, která se zaměřuje na nejmenší děti, máme kolem 30 až 40 dětí, což je skvělé. O tuto skupinu se stará Martin Heimlich a jeho práce s nimi je opravdu dobrá. Co se týče starší přípravky, máme kolem 12 hráčů v každém ročníku, a celkově se to pohybuje okolo 12 hráčů. Takže základnu máme poměrně širokou, zahrnující dvě starší přípravky, čtyři starší žáky a starší dorost, což je šest kategorií. Celkově bych řekl, že bychom mohli mít asi 150 dětí v mládežnických kategoriích.

Jak hodnotíte podmínky pro mládežnický fotbal ve Strakonicích?

Myslím, že podmínky, které máme ve Strakonicích, jsou velmi dobré. Je to okresní město, máme tady kvalitní trenéry, kteří se věnují práci s mládeží. Nechci říkat, že nikde nemají lepší podmínky, ale myslím, že ve Strakonicích máme velmi dobré zázemí pro rozvoj mladých hráčů. Samozřejmě, nikdy není vše ideální a vždy je co zlepšovat, ale celkově si myslím, že máme pro děti co nabídnout.
V posledních letech se změnila situace ve společnosti.

Jak vnímáte roli rodičů v rozhodování dětí o sportu?

To je pravda, dnes jsou děti často ovlivněny rodiči. Dříve to bývalo automatické, že děti chodily na sportovní aktivity, ale dnes už to není tak jednoduché. Rodiče mají mnohdy jiné priority a děti se musí s tímto rozhodnutím vyrovnat. Pokud rodič není úplně podporující, dítě to může mít těžší. Je to výzva, kterou musíme akceptovat. I když to dnes není tak samozřejmé, jak to bývalo, pokud děti do klubu chodí a dělají to rády, je to pro nás obrovské pozitivum.

Jaký je podle vás vztah dětí k fotbalu v dnešní době?

Dnes je to určitě jinak než dřív. Děti jsou mnohem více vystavené různým rušivým vlivům, ať už ze strany technologií, nebo jiných aktivit. Sport dnes pro ně není tak samozřejmý. Dříve, když jsem byl malý, se to neřešilo, každý měl svůj sport, chodil na tréninky, a rodiče byli rádi, že dítě něco dělá. Dnes je to jinak, a my se musíme s tímto přizpůsobit. Ale pokud děti chodí a jsou tady spokojené, tak je to pro nás velká výhra.

Jak je klub personálně zajištěn na úrovni mládežnických týmů? Máte dostatečný počet trenérů?

Co se týče trenérů, nikdy není dost. Máme dost trenérů na každou kategorii, ale je to práce, která si vyžaduje velké nasazení. Každý tým má svého hlavního trenéra a asistenta, ale pokud počet dětí roste, je potřeba posílit tým i o třetího trenéra, zejména u těch nejmladších.
Je jasné, že pro každý trénink by měl být ideální počet dětí kolem šesti až osmi na trenéra. Když je jich víc, je potřeba více trenérů, aby děti měly dostatečnou pozornost. To je zásadní i pro kvalitu tréninků, protože dítě musí dostat dostatek prostoru k trénování.

Jak klub podporuje vzdělávání trenérů? Účastní se pravidelně školení nebo kurzů?

Vzdělávání trenérů je v současnosti problém. Dnešní licenční systém se hodně změnil. Dříve stačila jedna licence na B úroveň, ale dnes je to mnohem složitější, musíš mít různé stupně a certifikace. Bohužel kluby často nemají dostatek financí na to, aby trenéři mohli být adekvátně školeni. V Strakonicích máme kolem 20 trenérů a i pro ně musíme najít způsoby, jak je motivovat a odměnit.
Vzdělávání probíhá i online formou, kde mohou trenéři absolvovat semináře a kurzy z pohodlí domova, což je skvělé. Ale stále si myslím, že by měl existovat motivační systém, který by trenérům umožnil, aby se školili a postupně zlepšovali. Možná by pomohly i konkrétní tabulky, které by určovaly, jaké odměny mohou trenéři získat na základě jejich licencí a úrovně. Trenéři by se měli motivovat k tomu, aby se učili a neustále zlepšovali.

Má klub nějaký motivační systém pro trenéry? Například finanční ohodnocení nebo možnosti profesního růstu?

Když se vrátíme k motivaci, co se týče finanční odměny, tak musím říct, že ji nelze brát jako hlavní motivátor pro trenéry. Na to opravdu není možné trenéry přitáhnout. Máme nějaké odměny, ale za mě to jsou spíše symbolické částky, nechci říct „pakatel“, ale určitě bych to považoval za podhodnocené. A myslím si, že to není něco, co by mělo být přímo v kompetenci klubu, spíše by měl do tohoto procesu více zasahovat FAČR, protože ten generuje nějaké finanční prostředky. Ale, jak to vidím, na ty elity, které jsou klíčové, se stále nedostává.

Pořádá klub stáže nebo spolupráci s ligovými kluby, aby trenéři získali inspiraci a nové zkušenosti?

Není to problém, kluci si často sami vyhledají možnost se někam podívat nebo nějaké tréninky si zařídí na vlastní pěst, což není zase nic složitého. Pokud náš trenér chce nějaký trénink vidět nebo se podívat na něco konkrétního, rozhodně ho nikdo neodradí. To považuji za to nejmenší. Zrovna teď jsme se bavili s trenérem, který trénuje dorostenecké brankáře. On má v plánu například domluvit se s Zdeňkem Křížkem, který v Budějovicích trénuje v Akademii, a ukázat našim brankářům tréninkové metody. Bylo by skvělé, kdyby kluci mohli vidět, jak trénují brankáře v profesionálních klubech. Je to lepší, než se jen podívat na video – přímo na hřišti to má úplně jiný rozměr. Myslím, že i takovéto příležitosti pro trenéry, i když jsou omezené časově, mohou být přínosné.

Kolik dětí z mládežnické základny letos odešlo do vyšších soutěží? Můžete jmenovat některé z těchto hráčů?

Pokud jde o mládež, tak rozhodně máme nějaké úspěchy. Začínali jsme s ročníky 06, 07, 08 a 09, a dnes máme celkem 11 hráčů, kteří se dostali do vyšších soutěží. Karel Kloudů se nám vrátil, takže se dá říct, že to je ještě o jedno jméno míň. Samozřejmě, když se podívám zpětně, tak to je docela hodně, což je pro klub určitě pěkné. Ale na druhou stranu, když se podíváme na ročník 08, kde odešlo pět nejlepších hráčů, je to velká ztráta. Takový ročník se těžko obnoví. Měli jsme kluky, kteří byli výborní a věřím, že s nimi bychom za rok nebo dva hráli o postup do divize v kategorii staršího dorostu. Takže to je pro nás obrovská ztráta.
V letošním roce, nebo spíše před začátkem sezóny, nám odešli například Hlinka a ještě Herák. Je to běžné, že se někteří hráči posouvají, ale i tak se o ně vždycky snažíme a chceme, aby zůstávali v našem klubu. I když občas pochopím, že je to pro ně příležitost, někdy bych byl třeba víc vytrvalý jako rodič a nehrnul bych se hned do změny klubu. Myslím si, že pokud je kluk opravdu dobrý, šanci dostane, a pokud zůstane, může v budoucnu hrát v kvalitních klubech jako Dynamo v Budějovicích.

Jak vnímáte výsledky mládežnických týmů? Který tým vás překvapil?

V mládežnických kategoriích se většinou držíme v průměru. V divizi máme stabilní výsledky, ale spíše se držíme v té druhé polovině tabulky. Naštěstí to nikdy není tak, že bychom museli řešit záchranu, takže je to pro nás dobré. Nějaký konkrétní ročník, který by mě nějak zvlášť překvapil, bych asi nevyzdvihoval. Ale například mladší přípravka, i když začala ve druhé skupině, se ukázala v první skupině, což považuji za dobrý výsledek. Těší mě, že i kluci v žákovských kategoriích si drží stabilní výkonnost, což je pro nás důležité, protože i když nejsme úplně na vrcholu, vždy se držíme ve střední části tabulky, a to je pro náš klub dostatečně uspokojivé.

Jak aktivní je klub v náborech nových dětí? Jakým způsobem probíhají náborové akce?

Náborové akce jsou součástí pravidelného režimu klubu. Každé pondělí je vyhrazený čas pro nábor nových dětí, což je uvedeno i na plakátech na hřišti. Tento čas je otevřený pro každého, kdo má zájem přijít a zkusit si fotbal. Samozřejmě přes zimu to může být omezené, ale v průběhu roku, zejména na jaře a podzim, je to pravidelně k dispozici. Klidně může někdo zavolat a domluvit se na konkrétním termínu, nebo rovnou přivést dítě, aby si přišlo fotbal vyzkoušet.
Pro děti od pěti let je fotbal ideální způsob, jak se zapojit do sportu. Děti se nemusí nutně soustředit pouze na samotný fotbal, ale mohou se zaměřit na celkový pohyb, procházky a různé aktivity, které podporují jejich rozvoj. V tomto věku je kladeno důraz na to, aby si děti přišly vyzkoušet různé pohybové aktivity a zažily radost z pohybu.

Aktuálně klub úspěšně spolupracuje se školou F. L. Čelakovského, kde vede kroužek Martin Linhart, což funguje dobře. Klub zvažuje rozšíření náborových aktivit na další školy, například na školu ZŠ Dukelská. Probíhají konkrétní jednání o této možnosti, a záleží na tom, jak by se to časově povedlo, protože Martin Linhart je již zaměstnán v současném kroužku. Je ale předpoklad, že se vše podaří dohodnout a případně najít dalšího vhodného vedoucího kroužku.V tomto směru se klub snaží budovat silnou základnu mládeže a je připraven podpořit další kroužky i v jiných školách, pokud to bude možné.

Jak hodnotíte výkony a výsledky staršího dorostu během podzimní části sezony?

V této sezoně se u staršího dorostu ukázala dobrá kvantita mladých hráčů, což je pozitivní. S tím už ale přichází potřeba kombinovat tuto kvantitu i s kvalitou, což je nezbytné, protože jde o přechod do vyšší kategorie. U starších hráčů bychom už měli vidět kvalitní výkon, nejen počet hráčů. Tréninky by měly přecházet k tvrdší realitě fotbalu, což je výzva pro trenéry – nejen je vychovávat, ale připravovat na ten „hořký fotbal“. Spolupráce s A-týmem, kde mají možnost trénovat s profesionály, je určitě pozitivní a motivující. Před rokem jsme byli blízko postupu, ale bylo to těsné – skončili jsme čtvrtí nebo pátí, s minimální ztrátou na třetí nebo druhé místo. Samozřejmě by bylo skvělé postoupit, ale musíme si být jistí, že na to máme nejen finančně, ale hlavně sportovně. Dnes, když vidím ty kluky, mám pocit, že bychom potřebovali více intenzivního běhu a dynamiky na hřišti, což mi stále chybí. Chybí mi to v jejich hře, a to je něco, co bychom mohli změnit tréninkově.

Jaký přístup mají mladí hráči k tréninku a svému fotbalovému vývoji?

Mladí hráči dnes mají trochu jiný přístup než jsme měli my. To, co bylo pro nás samozřejmostí, dnes u některých chybí. V jejich fotbalovém přístupu bychom mohli vidět větší nasazení, nejen po technické stránce, ale také ve fyzické a mentální připravenosti. Moderní technologie a nové metody trénování nejsou samy o sobě zárukou úspěchu – záleží na tom, jak hráči přistupují k práci a jak jsou motivováni. Za mě je zásadní běhání a nasazení na hřišti. Dnes platí, že buď to v sobě máte, nebo ne. A když to nemáte, fotbal vás neudrží. To platí pořád.

Proč někteří mladí hráči dostávali méně minut v A-týmu?

Pokud jde o hráče, kteří se zapojili do A-týmu, jako byli Stöger, Zvonek a Prokop, tam jsme očekávali jejich zapojení. Prokop měl bohužel zranění, které ho vyřadilo na půl roku, což byla velká ztráta. Když už tam byli, bylo vidět, že to není tak, jak bychom si představovali. Některé zápasy ukázaly, že je lepší, když se mladí kluci dostanou na hřiště v pozdějších fázích zápasu, třeba v 60. nebo 70. minutě, než začínat od první minuty. Pro mladé hráče je těžké se na takový zápas připravit, protože to není jen o technice, ale i o psychickém nastavení. Hlavní je, jak se k tomu postaví, a to je často problém. Mladí hráči si musí osvojit nejen fotbalové dovednosti, ale i přístup, jaký mají k tréninku a jak se připravují na zápasy. To je základní rozdíl mezi těmi, co to mají v sobě, a těmi, co se to ještě učí.

Co by mohlo pomoci v jejich dalším rozvoji?

Určitě trpělivost a správný přístup. Musí si projít těžšími tréninky a ukázat, že na to mají. Musí pracovat na svých slabinách, nechat se vést trenéry, ale také věnovat pozornost detailům a opravovat chyby, které se opakují. Běhání, disciplína a práce na zlepšení – to je to, co by měli v první řadě zvládnout. Někteří kluci začali s fotbalem později, třeba až ve starších žácích, a pro ně je těžké dostat se do formy, která je potřebná na vyšší úrovni. Za mě to jde ruku v ruce s mentálním přístupem a celkovým nastavením v hlavě.

Jakou roli v jejich rozvoji hraje trenér?

Trenér dnes musí být nejen odborníkem na fotbal, ale také psychologem, který dokáže správně motivovat hráče. Musí vědět, jak reagovat na různé situace v kabině, jak s každým hráčem pracovat, jak ho pochválit nebo naopak upozornit na chyby. V top klubech je to tak, že trenér neustále vycítí, co hráči potřebují, a to si získává zkušenostmi. A u mladých hráčů je trpělivost klíčová. Musí být připraveni na tvrdou práci a být ochotni se zlepšovat, i když to občas nebude snadné.

Jaké jsou dlouhodobé cíle v práci s mládeží v našem klubu?

Řekl bych to jednoduše. My bychom tady chtěli mít co nejvíce dětí. To je klíčové. Aby děti přišly a zůstaly, aby tady nebyly jen rok a neodešly s pocitem, že je to tady bída.
A na tom musíme pracovat. Je to úkol klubu, ale hlavně trenérů. Ti to mají primárně za úkol. Prostě řečeno, aby to nebyl jen klub, ale aby brali každého, kdo má zájem hrát ve Strakonicích, a pracovali s ním. Takto to je. A samozřejmě si nebudeme nalhávat. Každý rok jsou odchody a příchody, to je normální. Mění se to doma. Rodiče se rozvádí, stěhují se jinam, děti jdou na jiné školy, mají jiné zájmy, a tak se to rozuteče. To je běžné.